Historie hasičského sboru ve Studeném
Historii požárního sboru napsal podle dochovaných dokladů a podle vzpomínek nejstarších členů Alois Špinler.
Před založením hasičského sboru nebylo ve Studeném kromě dvou stříkaček berlovek, několika plátěnných věder a dvou nebo třech háků na strhávání hořících krovů, žádné jiné výzbroje. Na Bořitavě se nacházely rovněž jen dvě berlovky.
Na studeném není pamětníka nějakého požáru. Zlí jakykové se sice o Studeném neštrně vyjadřovaly, jako že „přes jedno číslo je to samý pašerák a z druhé strany to prý je ještě o něco horší". Na tom prvním rčení bylo kus pravdy - ostatně to bylo krajní zmírňování velmi nízké životní úrovně a navíc na pašeráctví byli živi financi i jejich nadřízení. To druhé bylo však přehnané, neboť naproti tomu byli Studeňáci natolik poctiví, že si ze zištných důvodů nezapalovali vlastní chalupy jako tomu ve značné míře bylo v okolí.
Do roku 1924 byly na žambereckém hejtmanství ještě čtyři obce bez hasičských sborů. Byly to: Rotnek (nyní Červená), Žampach, Studené a jedna obec na Rokytnicku.
To si uvědomilo několik bystrých hlav na Studeném, a aby obec nebyla docela poslední, sešlo se několik obecní cti dbalých občanů s rozhodnutím, že založí také hasičský sbor. Tato myšlenka našla u většiny občanů nadšený ohlas a porozumnění.
A tak v roce 1925 došlo k ustavující schůzi, na které byl zvolen první výbor dobrovolných hasičů, jehož členy se stali: Adolf Kosek z čp.17 jako starosta, řídící učitel Antonín Kafka jako jednatel, František Horníček jako velitel, Karel Onesorek jako velitel stříkačky, Pavel Jirásek jako velitel lezců a Josef Friml z čp.37 jako samaritán.
Dalšími členy sboru se stali: Antonín Bárnet čp.14, Ferdinand a Ladislav Bárnetové z 23, Jaroslav Bárnet z 20/Boř., Jan Bouchal, Jindřich Effenberger, Jan Filip, Emanuel Friml, Josef Friml leg., Karel Friml z 46, Jan Hannich, Václav Chmelíček, Ladislav Maleček, Bohuslav Pávek, Vincenc Skalický, František Suchomel ze 4, Bohumil Šimek, Josef Šimek, František Štrassmeier, Rudolf Vítek a Josef Vondra.
Členům byly vydány členské lístky s pořadovými čísly, razítkem „Sbor dobrovolných hasičů ve Studeném", s podpisy starosty a jednatele a datum 12.června 1925. Sboru nastaly značné starosti s opatřováním výzbroje a ústroje, se stavbou zbrojnice a zřizováním vodních nádrží.
Po přidělení pákové stříkačky, která byla pak nouzově umístěna ve stodole Pávkovy hospody, bylo rozhodnuto postavit řádnou zbrojnici. Pro tu však nikdo v obci nebyl ochoten poskytnout pozemek, původně se počítalo, aby vzhledem k Bořitavě se postavila poblíž školy. Nakonec pozemek nabídl hostinský Alois Pávek na místě zrušeného kůželníku, a tak roku 1930 se začalo se stavbou. Zbrojnici postavili zedníci František Kosek a Jaroslav Jirásek z Mistrovic. Přidávat jim stačil Ladislav Maleček.
Ke stříkačce se nedostávalo potřebné délky hadic. Proto Ladislav Maleček a František Horníček za pomoci některých členů proměřili všechny vzdálenosti, aby bylo možné v případě požáru dostati vodu na každé místo. Pak na žádost u okresu byly hadice doplněny.
Těžké zkoušce byla podrobena páková stříkačka při cvičení, kdy se měla voda vytlačit na kopec ke Kotýzovým. Šest silných hasičů pumpovalo až se žerdě ohýbaly - ale voda se na kopec přece vytlačila.
První požární zásah s pákovou stříkačkou byl proveden při požáru Venclovy chalupy čp.18 na Bořitavě dne 6. června 1932. K dopravení stříkačky nebyl toho dne pohotově žádný potah, až náhodou a v poslední chvíli jel kolem mladkovský řezník Richrd Prause, který ochotně připojil stříkačku ke svému nákladnímu autu a dopravil ji na místo požáru.
Vodní zdroje se tehdy nacházely: u Bednářových 34, na „dolíku" u Bárnetů, u farského lesa na „Maxově" louce a u „dolních" Frimlů 37. Na Bořitavě to byla nádržka u Šolců a studna u Venclů 18.
Zprve neměl sbor místo k potřebným cvičením, až zase hostinský Pávek propůjčil k tomu pozemek za zbrojnicí, avšak s podmínkou, že se tak vždy stane po sklizni píce a když mu nebude způsobena nějaká škoda.
Sbor měl také založenou kroniku, která však ještě s jinými písemnostmi se za německé okupace ztratila. Údajně, aby se Němcům nedostala do rukou, měla být zakopána někde v lese.
Při sboru byl také samaritánský oddíl, který později splynul s místní skupinou Českého červeného kžíže. Mimo to byl při sboru také dívčí oddíl.
Za první republiky udržoval sbor dobré vztahy s okolními sbory, i s německými v Těchoníně, Celném a v Mladkově.
Pokladní zápisy z let 1925 - 1930 chybí. Souvislý pokladní deník je veden od roku 1931. Pokladníkem byl František Kotýza z čp.16, v té době starosta obce.
Toho roku je zapsáno, že dne 4. ledna byl pořádán hasičský ples s příjmem 1.193 koruny. Mimo to byl dne 24. května pořádán hasičský výlet (snad na Kaplanově louce) při kterém činil příjem 2.968,30 korun a vydání 1.993 koruny.
Hasičské plesy u Pávků byly pořádány téměř každoročně, na které každý rád šel, přicházeli hodně i přes polní.
V roce 1937 byl při sboru ustaven dramatický odbor, jehož předsedou i režiserem byl Adolf Kosek, starosta sboru. Jevištní kulisy namaloval ak. malíř Musil ze Žamberka za 2.654 koruny. Hrálo se na sále u Pávků.
Počínaje rokem 1936 poskytoval místní obecní úřad sboru peněžitou pomoc, poprve to bylo 200 korun. Sbor měl také určité úspory i také výpůjčky u záložen v Sobkovicích a v Těchoníně.
Kromě činných členů měl sbor také členy přispívající. Například Josef Nádhera z Bořitavy čp.25 platil ročně 5 korun a v roce 1938 zaplatil jednorázově 50 korun na deset let dopředu.
František Kotýza vedl pokladní deník do roku 1939. Pak deník převzal František Suchomel z čp.4, roku 1945 Karel Kosek (pekař), 1951 Stanislav Matyáš a od roku 1968 František Kosek.
Po Adolfu Koskovi, který se roku 1945 odstěhoval do Vlčkovic, nastoupil na místo starosty sboru Franitišek Horníček, který v této funkci setrval až do roku 1974. Před válkou byl jedno krátké období starostou sboru Jan Šolc, hajný v Bořitavě.
Jednatelská kniha je vedena od roku 1947 s prvním zápisem ze dne 29.listopadu 1947 od Františka Koska. Od 31.ledna 1960 byl jednatelem Vladimír Špinler, od 19.listopadu 1961 Václav Skalický a od 16.prosince 1972 knihu zápisů vede Ladislav Šimek ( od roku 1977 Jaromír Špinler ).
O sbor se velmi zasloužil Ladislav Maleček, který s velkým zájmem a bětavostí se věnoval všem odvětvím hasičstva. Byl pomocným velitelem, byl činný na všech úsecích a po jeho ostěhování do Králík roku 1945 se stal velitelem tamního požárního sboru o 126 členech; okresem byl pověřen dát do pořádku zaostávající sbory v mnoha obcích na Králicku. Byl velitelem II. obvodu na okrese a zástupcem okresního velitele Poláčka. Na Studené nikdy nezapomněl a jeho požárnímu sboru byl vždy dobrým rádcem a přítelem
Činnost sboru kontrolovali okresní velitelé: Poláček, ing. Mikuláš Šmok z Nekoře, Karel Vencl z Jablonného a Josef Suchomel z Těchonína.
V době německé okupace byla činnost sboru ochromena. Nejdříve bylo Studené zabráno celé do Sudet, zakrátko napůl a konečně ze záboru vypuštěno celé. O tehdejších těžkých časech mohl hodně vyprávět Ladislav Maleček.
Jedinou kulturní akcí za okupace bylo uspořádání „lyžařského věnečku" dne 23.února 1941. Po válce a našem osvobození z německé okupace pustil se sbor s novým nadšením do nové činnosti.
Dne 5.prosince 1945 byla obcí zakoupena motorová stříkačka od firmy Stratílek ve Vysokém Mýtě. Převzal ji tenkrát Jaroslav Kaplan v tamní továrně. Stříkačka byla na dřevěných kolách, gumové obutí dostala roku 1946. Stála 75.000 korun. Dobrovolná sbírka v obci vynesla 10.662 koruny, takže obci zůstal dluh 65.000 korun. Různými akcemi bylo do konce roku vyděláno 20.000 korun, o které se dluh snížil.
Dne 2.června 1946 se sbor zůčasnil třinácti trojstupy slavnostního průvodu při odhalení památníku padlým v obou světových válkách. Mezi slavnostními řečníky byl také předseda sboru František Horníček.
Sboru se dostávalo peněžité pomoci z darů některých členů; roku 1946 od předsedy Místního národního výboru a současně řídícího učitele Karla Matyáše 4.020 Kč, od pekaře Karla Koska 1.360 Kč a od železničáře Aloise Špinlera 500 Kč. Mimoto od MNV 6.500 Kč a ze zábav bylo sboru dáno 29.505 Kčs. Peníze byly použity na zaplacení účtu Výzbrojní ústředně v částce 56.518,90 Kč.
I v dalších létech se sboru dostávalo peněžitých příspěvků, jak od jednotlivců, tak od národního výboru a od odloučeného dramatického odboru, který pak vystupoval jako samostatný „Spolek divadelních ochotníků Josef Kajetán Tyl" ve Studeném. Spolek vyvýjel po řadu let velmi úspěšnou kulturní činnost. Roku 1950 daroval sboru 2.000 Kč.
Roku 1947 daroval sboru předseda MNV Karel Matyáš dalších 4.560 Kčs a Karel Kosek 2.000 Kčs. Zedník František Kosek daroval roku 1952 500Kčs.
Peněžitá pomoc sboru od obce do roku 1938 činila 1.200 Kč, během války 4.289 Kč a po válce do roku 1949 45.155 Kčs. Dary organizací a jednotlivců: za války 1.535 Kč, po válce 8.380 Kč.
Roku 1947 se na Skalách lámal kámen na vyzdění vodní nádrže u Vítkových. Na tuto akci bylo získáno Kčs 28.000, spotřebovalo se však jen 20.000 Kč.
Pak následovalo vyhloubení nádrže na Bořitavě u Kaplanových, byla upravena nádrž na „Maxově" louce a zahájen výkop na obecní louce, který se však pro nedostatek pracovníků nedokončil. Až v roce 1965 bylo na jiném místě obecní louky započato se zřízením velké nádrže a dokončena byla roku 1968 a slouží zároveň jako koupaliště.
Dne 6.června 1948 se konalo na zahradě u „Barnátkova" hostince čp. 45 okrskové cvičení spojené se závody se stříkačkami. Náš sbor se umístil na prvním místě a obdržel diplom s heslem „Všechny síly - drahé vlasti". Pak následovalo odevzdání motorovém stříkačky předsedem MNV Karlem Matyášem do péče předsedy sboru Františku Horníčkovi.
Za dobu svého trvání zůčastnil se sbor jednoho župního a osmi okrskových cvičení. Studenečtí požárníci při všech cvičeních a soutěžích vždy čestně obstáli. Župní sekyrkové cvičení se konalo r. 1927 na Studeném.
Roku 1949 byl za velitele sboru zvolen Karel Friml z čp. 46, roku 1951 nastoupil na jeho místo Daniel Bednář (1914). Dalšími veliteli byli: Jan Filip, Vladimír Filip, Ladislav Hannich, Václav Hůlka, Josef Lesák, Zdeněk Hůlka a nyní Zdeněk Matyáš.
Motorovou stříkačku opatrovali strojmistři: truhlář Adolf Kosek, Jaroslav Kaplan, Vladimír Špinler a Daniel Bednář ml. Nyní velitel sboru Zdeněk Matyáš.
Činnost sboru citelně ochabla v době budování jednotného zemědělského družstva. Tehdy byla obec rozdělena na dva tábory: jeden byl pro družstvo, druhý proti. Za takových okolností národní výbor těžko držel sbor pohromadě, nedařil se nábor nových členů, bylo málo chuti do veřejných funkcí.
Je třeba připomenout toho, že Studené už při ustavení požárního sboru počítalo s účastí bořitavských, přesto, že do roku 1950 byla Bořitava součástí obce Nekoře. Dnes vzpomínáme padesáti let požárního sboru a menší vzpomínkou je dvacetpět let od sloučení Bořitova se Studeným. Sloučení prospělo jak bořitovským tak i studeneckým ve všech počinech i v požárním sboru.
Vděčnou vzpomínku zaslouží všichni ti, kteří úmrtím opustili řady našeho sboru, jsou to:
Antonín Bárnet 14, Ferdinand Bárnet 23, Jan Filip, Josef Friml (leg.31), Karel Friml 46, Adolf Kosek 17, Adolf Kosek 50, Karel Kosek (pekař), Karel Onesork, Bohuslav Pávek, Vincenc Skalický, Bohumil Šimek, Jan Šolc, František Štrassmeier, Rudolf Vítek a Zdeněk Jandejsek.
Čest jejich památce!
Na tomto místě je třeba vysloviti uznání dobré práce a organizační činnosti výboru sboru v čele s předsedem Františkem Urnerem v letech 1974 a 1975.
Alois Špinler
... napsáno 29.listopadu 1975, z Kroniky hasičského sboru ve Studeném, která byla založena u příležitosti 50. výročí trvání sboru