BOŘITOV

Bořitov (dříve Bořitovice), více se používá název Bořitava, je část obce Studené. Tato malá osada má poměrně bohatou a pohnutou minulost.

Bořitava byla založena v roce 1734 hrabětem Janem Václavem Brédou, (od roku 1728 majitelem panství Kyšperk, které odkoupil od hraběte Jáchyma z Harrachu). Jméno Bořitov dostala osada na počest Brédovy manželky Josefy Františky z Brédy, rozené Bořitové z Martinic.

Jako první byla postavena zájezdní hospoda č.p. 1 na místě pozemku poplužního dvora. Osadu obývalo prvních 16 osadníků na pozemcích pronajatých od dvora.

V roce 1836 již měla Bořitava 21 domů a 134 obyvatel, také vlastní samosprávu s rychtářem, hospodu a v zimě školu.

V roce 1850 byla Bořitava proti vůli občanů připojena k Nekoři. Rozhodnutí okresního hejtmanství v Žamberku byly spojeny obce Horní a Dolní Nekoř, Bredůvka, Bořitov a Údolí v jednu obec. Stalo se proto, že hranice sousedního okresu Králíky byla totožná s hranicí katastrů Bořitova a Studeného. Studené patřilo do okresu  králíckého, ale Bořitava byla maličkou správní jednotkou okresu Žamberk. Na zásah tehdejšího okresního hejtmana Dr. Vojáčka bylo Studené z národnostních důvodů, jako jediná česká obec v německém okrese připojena též k okresu Žamberk.

Spojení s Nekoří bylo pro bořitavské po všech stránkách nepřirozené a nevýhodné. Studené vzdálené 0,5 km, Nekoř téměř 4 km. Kromě obecního úřadu a farního úřadu neměla Bořitava s Nekoří nic společného, naopak se Studeným bylo společných věcí mnohem více. Společná škola, obchody, hasičská a kulturní činnost a vůbec vzájemný kontakt občanů.

Na podzim roku 1945 předložili občané Bořitavy ONV Žamberk  žádost o provedení změny a připojení Bořitavy ke Studenému. Jednání na úřadech se ale protahovalo a odkládalo. Mluvčí osady Bořitov p. Václav Chmelíček, Alois Špinler a předseda MNV Studené Karel Matyáš podnikli cestu do Prahy na Zemský národní výbor, kde požadovali uspíšení a konečné vyřízení žádosti. Teprve po letech různých peripetií a úsilí byla Bořitava téměř po 100 letech  oddělena od Nekoře a 1.11.1949 byla úředně připojena ke Studenému.

Před 1. světovou válkou a pak až do roku 1924  se na Bořitově a u Tomišků, Kaplanů a Venclů vyráběly cihly, a to nejen „vepřovice“, ale také cihly pálené. Z bořitavských cihel je postavena bývalá sobkovická hospoda, Neškudlův mlýn v Jamném, nekořská továrna a bořitavská kaple. Vozily se až na Červenou Vodu.

  Za významnou osobu Bořitova je považován František Faltus, nar. 14. 10. 1773, který žil     v č.p. 19. Za zásluhy v napoleonských válkách byl povýšen z vojína na hejtmana a císařem Františkem I. byl jmenován šlechticem. František von Faltus zemřel svobodný ve věku 84 let v trnavské invalidovně. Své jmění odkázal jako „fundaci“ na udržování bořitavské školy, kterou navštěvovaly i děti ze Studeného. Jmenovací listina, pozůstalostní odkaz a šlechtický erb, na kterém byl v pravé polovině zlatý jeřáb a v levé ze skály vyčnívala paže s krátkým kordem,  byly nalezeny v č.p. 19. Nyní jsou uloženy v letohradském muzeu.